JEN S RODINOU JSEM KOMPLETNÍ
3. kapitola
Pohled Rose:
Probudila jsem se a začala se rozhlížet, co mě vlastně vzbudilo. Jenže se zdálo, že nic. Můj alarm na strigoje byl taky tichý. Všechno bylo jak má být. Byla jsem zahrabaná do teplých přikrývek, i když byla půlka horkého září a Dimitriovi ruce mě pevně objímaly. Telefon mi taky nezvonil. Rychlým pohledem na display jsem zjistila, že mám za půl hodiny vstávat. Zavřela jsem oči a začala znovu usínat, když se znovu ukázalo, co mě předtím probudilo. Ale spíš než co, to bylo kdo. Byla to Lissa. Její emoce vířily a v hlavě měla chaos.
Prozkoumáním nedávných vzpomínek jsem zjistila překvapivý vývoj, šlo o Dimitriovu cestu. Nebyl jediný, kdo jede z naší party, další byl Christian. Nevěděla, jak se s tím vypořádat. Christian a já jsme byli její záchytné body. Věděla, že je to hloupé, že to nebude na dlouho, pár dní, nanejvýš týden. Ale nemohla se zbavit úzkosti. Zajímalo by mě, proč nepřišla zamnou, nebo mi alespoň neposlala zprávu skrz pouto. Dimitri se vedle mě pohnul.
"Všechno v pořádku Rozo?" zeptal se a protíral si rozespalé oči.
Příkývla jsem. "Víš, že Christian jede taky?"
"On taky? A proč? Nemůže mu Hans najít dočasného strážce?" zeptal se a jeho hnědé oči vypadali zamyšleně.
"Vypadá to, že ani Lissa neví úplně proč. Ale možná mám tušení," řekla jsem.
"Vzhledem k tomu, že Christian učí obrannou magii, můžou potřebovat někoho, aby pomohl na akademii. Byli jsme tam, když výuka začala a teď se zlepšila natolik, že můžou potřebovat pomoc s výukou uživatelů ohně. Řekl ti Hans, proč chce, abys tam jel?" zeptala jsem se.
Dimitri zavrtěl hlavou. "Říkal, že mají málo strážců a potřebují výpomoc. Budou zkoušet bojové schopnosti pár morojů. Zlepšují se a je třeba je vyzkoušet." Usmála jsem se.
"To by mělo trvat jen pár dní, ne?" zeptala jsem se.
"Tak nějak, ne víc než týden," řekl.
Našpulila jsem rty a on se naklonil, aby mě políbil. "Ne," zastavila jsem ho. "Lissa potřebuje mojí pomoc. Vyšiluje kvůli vašemu odjezdu."
"Dobře, chceš pomoct?" zeptal se se zájmem.
Zavrtěla jsem hlavou. "Myslím, že ne. Kdyby jo, tak ti zavolám. Nebudeme od sebe daleko."
V uplynulých měsících se udělalo několik změn. Například domy Lissy a nás byly propojeny spojovacími dveřmi, stejně jako ostatních přátel. Byla jsem za to ráda, protože pro mě bylo jednodušší se k ní dostat.
Jak se dalo čekat, Christian s ní nebyl. Seděla v obývacím pokoji na pohovce s nohama přitisknutýma k hrudi. Nebylo žádným překvapením, že mě neviděla přijít, když měla tvář zabořenou v dlaních.
"Liss,"řekla jsem opatrně.
Ohlédla se, když slyšela můj hlas a své jméno.
"Rose?" zeptala se. "Nezbláznila jsem se? Nemám halucinace? Jsi opravdu tady?" váhavě jsem se na ni usmála.
"To je v pořádku Liss, ty jsi v pořádku," konejšila jsem ji. "Kde je Christian?"
"V posteli. Nemohla jsem spát," řekla. Popravdě řečeno, to bylo znát, podle kruhů pod očima, které byli rudé a opuchlé. Věděla jsem co cítí, ale něco nesedělo. Chovala se příliš nestabilně. Nenáviděla jsem, že Dimitri jede do Montany a ze všeho nejvíc, že jede beze mě, ale nevyšilovala jsem jako Lissa.
"Liss, je to v pohodě. Bude pryč jen týden, i když se to zdá dlouho. A zatímco bude pryč, budeš tu mít mě." Dala jsem jí ruku kolem ramen a ona si položila hlavu na moje rameno. Po chvíli jsem cítila, jak se její emoce uklidnily. Christian jí bude chybět, ale bude v pohodě. Cítila se hloupě, že jednala takhle. Stiskla jsem jí ruku.
Nedlouho poté vyšel Christian a já se vydala zpět k Dimitriovi. Když jsem se vrátila do pokoje, něco jsem si uvědomila. Dnes mi ještě nebylo špatně a byla jsem za to ráda.
Krátce na to jsme už s Dimitriem čekali na přistávací ploše u letadla na Christiana a Lissu. Letadlo bylo připravené. Než Dimitri nastoupil, ovinul paže kolem mě.
"Slib mi, že se postaráš o sebe a naše děti?" najednou jsem cítila, jako bych se dusila, tak jsem jen přikývla. Políbil mě na rty a pošeptal: "Miluji tě," a už byl na cestě do letadla.
Jak se ukázalo, moje náhrada byl strážce, kterého jsem neznala. Byl tu nový a podle toho co jsem slyšela, nijak vyjímečný. Divila jsem se, že chtějí, aby zkoušel moroje, ale nechala jsem to být. Potřebovali strážce na výpomoc. Také jsem se přiblížila mým předpokladům, že potřebují Christiana na zkoušení uživatelů ohně.
Moje oči viseli na Dimitriovi, když stoupal po schodech do letadla. Jakoby vycítil můj pohled se otočil a naše pohledy se setkaly, jakoby říkaly Miluji tě. Podívala jsem se stranou, abych rozehnala slzy v očích. Možná to byly jen hormony, ale nemyslím si to, protože, když jsem odcházela, tak se mi samy spustily po tvářích.





To bylo krásný !!!! jůůů ;) ;) moc povedená kapitolka ;) něco mi říká, že to nebude úplně bez komplikací :)