close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

28. kapitola

15. července 2013 v 12:00 | Cassi |  Domov je tam, kde jsi ty

DOMOV JE TAM, KDE JSI TY

28. kapitola

Originál ZDE




Zamrkala jsem. Byla jsem si jistá, že jsem špatně slyšela. "Řekla jste děti?" zeptala jsem se pomalu.

Doktorka se usmála. "Ano, čekáte dvojčata," řekla.

Úsměv, který rozzářil Dimitriovu tvář by vyhrál úsměv roku. Sakra, možná i století! Naklonil se a vášnivě mě políbil, zamotala se mi hlava a rozbušilo srdce. Čas se zastavil a svět kolem nás zmizel, byli jsme jen já a on. Dívčí pískání mě přivedlo zpátky do reality.

"Ó můj bože, Rose! Budeš mít dvojčata! Dvojčata! Oh, můj bože!" Nadšení Lissy bylo nakažlivé. Usmála jsem se a udělala něco, co ještě nikdy. Seskočila jsem z postele, popadla ji za ruku a spolu jsme poskakovaly tanec štěstí. Dimitri s doktorkou na nás koukali jak na blázny. Zasmála jsem se. Tuhle mojí stránku jsem neukazovala moc často, ale ne každý den zjistíte, že budete mít dvojčata. Zvlášť, když vám od dětství říkali, že s dhampýrem mít dítě nemůžete.

Doktorka se usmála a pomalu řekla: "Jsem ráda, že jsi tak nadšená Rose. Když jsi tu byla předtím, byla jsem si skoro jistá, že to dítě nechceš." Pokrčila jsem rameny. Nechtěla jsem, aby veděla, jak na mě její slova působí. Dimitri to ale věděl. Stiskl mi ruku a poslal uklidňující úsměv.

"Budeš skvělá matka, Rozo," řekl a já se začervenala.

"Budu skvělá jen proto, že budeme spolu," odvětila jsem.

"Přestaň! Vy oba budete skvělí rodiče," řekla Lissa s úsměvem.

"A ty budeš skvělá kmotra," řekli jsme s Dimitriem jednohlasně.

Zamrkala jsem. Věděla jsem, že Lissu obdivoval a respektoval, ale netušila, že tak moc jako já.

"Kmotra?" zeptala se trochu zmateně. Cítila jsem její emoce, chtěla křičet a křičet, ale byla i trochu nervózní.

"Jo. Chceš přeci být kmotra, ne?" zeptal se Dimitri. Nechápal to. Za jiných okolností by viděl jak to je, ale teď byl příliš nadšený, aby to zpracoval.

"Samozřejmě, že chce," řekla jsem, když Lissa jen stála a kousala si ret. "Je nervózní," ztišila jsem hlas. Byla jsem si docela jistá, že mě slyšela, takže nechápu proč jsem se vůbec obtěžovala tišit hlas. Se svým vynikajícím sluchem uslyší všechno co řeknu, když bude ve stejné místnosti. "Nemusíš být nervózní Liss. Budeš skvělá," řekla jsem jí.

Když si uvědomila, že si neděláme legraci, řekla nebo spíš zvolala: "Děkuju. Teda, já dokážu zkazit na co sáhnu a budu je rozmazlovat, takže pokud si to chcete rozmyslet, tak to řekněte hned," řekla s úsměvem.

"Ne, nemám si co rozmýšlet. Kromě toho, nebudeš jediná, kdo je bude rozmazlovat," řekla jsem jí se smíchem.

Dimitri jako vždy přemýšlel logicky a zeptal se doktorky: "Je tedy všechno v pořádku?"

"Ano, vše teď vypadá dobře. Ale Rose, chci abys byla v klidu. Žádný trénink."

"Můžu alespoň pokračovat v běhání? Nemám jiný způsob, jak se udržet fit, víte," přerušila jsem ji.

"Ano, můžeš, ale musíš trochu ubrat. Tvoje tělo není stavěno na porod dítěte, respektive dětí od dhampýra. Budu tě během těhotenství sledovat," řekla a podala mi průkazku. "Je tam i můj osobní mobilní telefon a pevná linka. Chci, abys mi zavolala, kdybys měla jakékoli dotazy nebo si potřebovala promluvit. Ne, že bych předpokládala, že si budete potřebovat pokec, když máte okolo sebe takovou ženskou společnost," řekla se smíchem.

Poté, co jsme jí poděkovali za její čas a chystali se odejít, nás ještě zastavila. "Rose, tohle si vezmi. Je to recept na prenatální vitamíny. Ber te je podle předpisu."

Usmála jsem se a poděkovala jí. Vyzvedli jsme recept a vrátili se do našeho domu, kde jsme našli ještě víc jídla než předtím a všichni naši přátelé tam na nás čekali. Zbytek dne jsme si všichni povídali a radovali se. Všichni měli radost z miminek, že budu mít dvojčátka. Moji rodiče byli velmi nervózní, oba pořád opakovali: "Budeme prarodiče! Budeme prarodiče!"

Tu noc jsem usínala s úsměvem na tváři. Všichni byli v bezpečí a pro jednou mi vesmír dal pauzu. Měla jsem Dimitrie a teď k tomu ještě děti. Všechno na světě bylo správně. Když byli semnou, byla jsem doma.


Konec 1.části
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Carol Carol | 15. července 2013 v 18:36 | Reagovat

wow :) Budeš překládat i pokračování? :) Ráda pomůžu s překladem ;)

2 Cassi Cassi | E-mail | Web | 15. července 2013 v 23:51 | Reagovat

[1]: děkuju za nabídku, ale s překladem problém nemám...spíš chuť chybí

3 Tessinka Tessinka | 17. července 2013 v 22:04 | Reagovat

Páni !! to byl krásný konec první části !!! ale prosím nepřestávej překládat .... !!! opravdu ti to jde !!! já bych tohle dohromady nikdy nedala... :)

4 Cassi Cassi | E-mail | Web | 17. července 2013 v 22:18 | Reagovat

[3]: rozmyslím si to

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama