26. kapitola

8. července 2013 v 12:00 | Cassi |  Domov je tam, kde jsi ty

DOMOV JE TAM, KDE JSI TY

26. kapitola

Originál ZDE




Pohled Rose:



Dimitri vstal a chystal se odejít, ale já ho popadla za ruku. "Soudruhu, zůstaň. Jsem si jistá, že mě jen kontroluje. Mám pravdu, baba?" Abe přikývl.

"Tvá matka se neuklidnila, dokud jsem tě nešel zkontrolovat. Má opravdu strach, Kiz," řekl.

Jen jsem přikývla. Tu ženu jsem milovala, ale někdy mě hrozně štvala. Záblesk rudých kadeří upoutal mou pozornost.

"My o vlku a vlk za dveřmi," zamumlala jsem. Abe se tomu zasmál.

"Je tady všechno v pořádku?" zeptala se vcházejíc dovnitř.

"Jasně mami."

"Rose, měla by ses jít najíst. Musíš krmit nejěn sebe, ale i dítě," řekla. Jako na povel mi hlasitě zakručelo v žaludku a všichni se rozesmáli.

"To není vtipné!" zamračila jsem se.

Všichni společně jsme vyšli z pokoje. Zjistila jsem, že všichni sedí v jídelně. Donesla se ke mně vůně těstovin.

"To je od tebe milé, že se k nám konečně přidáš, Rosie," řekl Christian. Myslím, že jsem ho neměla nikdy tak ráda jako teď. Zatímco všichni jen seděli a koukali, on začal s naším obvyklým škádlením.

Obrátila jsem oči v sloup.

"Samozřejmě ohnivče. Vždyť víš, že nemůžu odolat tvému úžasnému jídlu," odfrkla jsem se znechuceným tónem, který samozřejmě byl jen hraný. Christian byl jedním z nejlepších kuchařů, jaké jsem kdy poznala, ne-li nejlepší. To bych mu ale nikdy nepřiznala. Lissa slyšela co si myslím a usmála se.

"Christiane, Rose si myslí, že jsi...," to bylo vše co stihla říct, než jsem jí rukou zakryla pusu.

"On už ví, že miluju jeho jídlo, Liss. Nemůžeme to tak nechat?" řekla jsem jí v duchu. Zasmála se.

"Nesnáším, když tohle děláte, lidi," řekl Christian.

Podívala jsem se na Dimitrie, který mi podával talíř plný těstovin. "Soudruhu, už jsem ti řekla, že tě miluju?" usmála jsem se na něj.

"Samozřejmě Rozo, miluješ každého, kdo ti přinese jídlo," řekl a pobaveně mu zajiskřilo v očích.

Pak bylo všechno mlhavé. Svojí pozornost jsem věnovala jen skvělému Christianovu jídlu a nevnímala jsem nic okolo. Dokud do mě Lissa nešťouchla.

"Rose, co myslíš?"

"Cože?" zeptala jsem se s plnou pusou.

"Po tom všem, co se stalo, jsme byli zvědaví, jestli se chystáš jít na lékařskou prohlídku?" zopakovala. Než jsem stihla odpovědět, vložil se do toho Dimitri.

"Kontrola u lékaře nikdy nebyla tvojí prioritou, Rozo. Ale není to teď potřeba?" Usmála jsem se, ale v hloubi duše jsem věděla, že má pravdu.

"Ehm, teď jsi jako odborník na děti?" zeptala jsem se.

Zavrtěl hlavou. I když se usmál, věděla jsem, že poznal, že se jen snažím zlehčit tohle téma. Pořád si nebyl jistý, co si má myslet o mém těhotenství.

"Jak je to vůbec možné?" přemýšlela jsem nahlas.

"Co jak je možné, malá dhampýrko?" zeptal se Adrian s rukou kolem ramen Sydney.

"Jak jsem otěhotněla?"

"Když jsi byla v bezvědomí, udělali jsme malý výzkum," řekla Sydney. "Jsi jediná dhampýrka, která dokázala zrušit své pouto, bez toho aby byla mrtvá samozřejmě a jediná dhampýrka, nebo spíš stínem políbená, která se znovu připoutala ke stejnému uživateli éteru. Myslíme si, že to může mít spojitost s tím, že jsi těhotná. Možná by lékařské testy ukázali, jestli se něco změnilo v tvých genech, když jste s Lissou obnovili pouto tak, že by se změnilo, že jsi nemohla otěhotnět s dhampýrem." Všechno, co Sydney řekla, znělo chytře. A musím přiznat, že mě to zvláštně uklidňovalo.

"Tak co?" řekl Dimitri a vzal mě za ruku. "Půjdeme k doktorovi?"

"Já...já nevím. Je to trochu děsivé," pošeptala jsem mu, ale byla jsem si jistá, že to Adrian díky svému skvělému sluchu slyšel. Ale byl to dobrý přítel, takže se Sydney přešli na druhou stranu místnosti.

"Rozo, nemusíš se bát. Budu s tebou na každém kroku," odpověděl mi.

"Těšíš se na to dítě? Protože já jo. A...chci aby ty taky. Chci, abys byl semnou, protože budeme mít rodinu a máš z toho radost, ne proto, že mě miluješ a nechceš mě opustit," řekla jsem mu konečně jak to cítím.

"Rozo, samozřejmě, že se těším. Nemůžu uvěřit, že si myslíš, že ne," řekl a zamračil se.

"Já...byl jsi naštvaný...Viděla jsem ten pohled v tvých očích..." řekla jsem a zněla trochu zoufale.

"Nebyl jsem naštvaný, ne tak docela. Byl jsem spíš v šoku. Chci to dítě. Chci být s tebou, tam patřím."

"Tak dobře," řekla jsem, pohlédla na ostatní a trochu zvýšila hlas. "Jdeme k doktorovi!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tessinka Tessinka | 8. července 2013 v 15:45 | Reagovat

OOO... tak to byla nádhera !!! už jsem se nemohla dočkat další kapitoly !!! nemohla by jsi říct kolik lidí čte tuhle povídku..... protože i já jsem názoru že nemohu být jediná kdo ji čte, když je tak skvělá a ty ji tak hezky překládáš.... :) takže můj názor je, že jsou prostě všichni líní napsat jsem co si myslí..... aspoň by mohli říct, že jsou rádi, že sis tím dala takovou práci.... já jsem opravdu vděčná, že sis dala tu práci a přeložila tuhle povídku !!! děkuju ;) \kolik ještě bude mít kapitol ?? ;)

2 Cassi Cassi | E-mail | Web | 8. července 2013 v 16:34 | Reagovat

[1]: Podle statistik minimálně 5-7, ale o minulou kapitolu sis napsala jen ty. Jinak kapitol je 28, takže se blížíme do finiše. Má to pokračování, ale popravdě nevím, jestli mám pokračovat

3 Tessinka Tessinka | 10. července 2013 v 12:54 | Reagovat

[2]: jj prosím pokračuj !! sehnala jsem pár holek, který mají rádi VA a říkala, že se na tvůj blog určitě mrknou.... všechny mi říkaly, že už to mají přečtené... tak jestli to není těch 5-7... řeknu jim aby komentovaly.. ;)

4 Cassi Cassi | E-mail | Web | 10. července 2013 v 13:17 | Reagovat

[3]: budu moc ráda, když to bude číst někdo další, budu mít o důvod víc překládat :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama