close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

2. kapitola

26. července 2013 v 12:00 | Cassi |  Jen s rodinou jsem kompletní

JEN S RODINOU JSEM KOMPLETNÍ

2. kapitola




Pohled Rose:



Otevřela jsem dveře a zamrkala. Myslela jsem, že mě šálí zrak, protože to co jsem viděla, nebylo možné. Stál tam Hans, v celé své kráse. Jediný rozdíl byl, že na sobě neměl uniformu, vypadal spíš, jakoby právě přišel z tréninku. Byla jsem ohromená. Ať se děje cokoli, není to dobré. Hans k nám nikdy nepřišel. Pokud by nám chtěl něco říct, prostě by mě nebo Dimitriovi zavolal.

"No, pustíš mě dál, Hathawayová?" vytrhl mě z mých úvah.

Podruhé toho dne jsem zamrkala. "Jo, jasně, pojď dál," řekla jsem s pocitem největšího idiota pod sluncem. Moje rozpaky musely být vidět, protože se usmál a řekl:

"Vím, že je to nečekané, ale je to nutné. Je tu Belikov?"

"Jo, je ve sprše," řekla jsem zmateně. "S veškerou úctou Hansi, proč jsi tady? Chceš vidět mě nebo Dimitrie?" potřebovala jsem vědět, co se sakra děje.

"Vlastně vás oba," řekl a posadil se na pohovku.

Prošli jsme si typickými zdvořilostmi, jako u normální návštěvy, jako je nabízení nápojů a podobně. Celou dobu mi zběsile bušilo srdce a cítila jsem se víc než trochu nepatřičně ve svém krátkém pyžamu. Jasně, měla jsem na sobě ještě župan, ale pořád jsem cítila nepříjemně. Tehdy jsem si uvědomila, jak moc jsem se změnila. Stará Rose by se nestarala o to, že vypadá levně a trochu výstředně. Proboha! Stojím tu před svým šéfem jen v pyžamu? To byl největší trapas v mém životě.

"Ale jak jsi sakra měla vědět, že přede dveřmi stojí Hans, v takovou bohem zapomenutou hodinu ráno?"

Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, že ten hlas v mé hlavě byla Lissa. Christian mi často opakoval, že se z jeho přítelkyně stává moje replika. Byla teď víc jako já a přesto jiná. Probuďte Lissu před osmou ráno a zažijete pořádný vztek. Probuďte mě, když nejsem připravená se probudit sama a koledujete si o zlomený nos nebo tak něco.

Konečně vyšel Dimitri v džínách a tričku, které jen zvýrazňovalo jeho svaly. To mě samozřejmě frustrovalo, takže jsem měla najednou chuť Hanse něčím praštit. Kdyby nezaklepal na naše dveře, tak bych se takhle necítila. Najednou se pokojem ozvalo zavrčení a já sebou trhla. Dimitri mě chytil za ruku a stiskl. Trvalo mi jen pár vteřin, než jsem si uvědomila, že ten kdo zavrčel jsem byla já.

"Klid holka," tišil mě.

Hans jen zavrtěl hlavou a pobaveně se na mě podíval. Podle výrazu jeho tváře jsem si byla jistá, že dobře věděl, co přerušil. Stále netrpělivě jsem se zeptala:

"Dobře Hansi, tak o co tu jde, proč tu všichni jsme?" čekala jsem, že mě on nebo Dimitri pokárá, že mu říkám křestním jménem, ale k mému překvapení se jen usmál. Předpokládala jsem, že to mělo co dělat s tím, že jsem těhotná.

"Belikove, musíš jet ke svatému Vladimírovi."

"Akademie sv. Vladimíra?" zeptala jsem se.

"Ano. Rose, potřebovali jsme, abys jela taky, ale našli jsme za tebe náhradu," odvětil.

"Proč? Můžu jet. Nic mi není." Věděla jsem, že jsem těhotná a neměla bych se vzdalovat od doktorky a jejích přednášek, ale bylo mi to jedno. Tak dlouho jsem se tam chtěla vrátit. Byl to můj domov už od doby, kdy jsem byla batole, a i když se můj život od té doby tolik změnil, pořád mi to místo chybělo. Všechno bylo jednodušší, když na mě dohlíželi učitelé. Teď jsem měla přátele a rodinu, ale to bylo něco jiného.

"Rose, ne," varoval mě Dimitri.

"Věděl jsem, že k tomu dojde. Rose, nechceme, abyses vzdalovala od své doktorky. Na akademii máš sice doktorku Oledzkou, ale bude pro všechny nejlepší, když zůstaneš tady. Mezi ochrannými stěnami dvora. Jsi první dhampýrka, která otěhotněla s někým z nás," řekl Hans. K čertu s ním. Hrál na mou měkkou stránku. Věděl, že bych nijak neohrozila mé děti.

"Má pravdu Rozo," řekl Dimitri. Měla jsem chuť mu dát pohlavek. Měl by mě podpořit! "Máš mezi strigoji spoustu nepřátel. Nebyla by žádná věda, kdyby šli po tobě a našich nenarozených dětech." Ztuhla jsem z upřímnosti v jeho hlase. Chtěla jsem se hádat, poslat je k čertu, křičet a křičet, ale věděla jsem, že mají pravdu. Oba jen chtěli, abych byla v bezpečí. Přikývla jsem na znamení kapitulace.

"Kdy má odjet?" zeptala jsem se.

"Chtěli jsme co nejdříve, ale chápu, že to může být trochu obtížné, ehm...?" na tváři se mu objevil malý ruměnec. To bylo něco. Hans byl starší než já a Dimitri a červená se? Znovu získal klid a nasadil typickou masku strážců. "Odjezd je zítra." S tím se otočil k odchodu, ale zastavil se ve dveřích. "Jo a po zbytek dne máš volno." Jako odpověď jsem se usmála a zamířila zpátky do ložnice s Dimitriem v patách.

"Doufám, že jsi neztratil veškerou touhu, kterou jsi měl, než se objevil Hans," řekla jsem se zlým úsměvem ve tváři.

"Ach ne Rozo, nikdy." Jemně mě povalil na postel.

Zbytek dopoledne jsme strávili v posteli. Naštěstí už nás nikdo znovu nepřerušil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tessinka Tessinka | 26. července 2013 v 23:22 | Reagovat

Jůůů !! no tak to byla krása !! zajímalo by mě kdo bude ta náhrada za Rose :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama