DOMOV JE TAM, KDE JSI TY
23. kapitola
Originál ZDE
Pohled Rose:
Probudila jsem se a převalila. Cítila jsem se, jako by mě přejel náklaďák a ještě něco navíc. Co se včera stalo? V hlavě mi bušilo a nemohla jsem si vzpomenout. Cítila jsem se hůř, než v Rusku, když jsem pila tu jejich vodku a dovolte mi říct, že takhle jsem se už nikdy cítit nechtěla. Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla. Kde to jsem? Realita byla jako rána do žaludku. Věděla jsem, že to místo znám, vůni vody po holení. Byla jsem doma, ale jak jsem se sem dostala? Zabořila jsem obličej do polštáře a zhluboka vdechla. Dimitriova kolínská plnila můj nos.
Najednou se všechno spojilo. Vzpomínky, které mi byly nepřístupné mě zasáhly plnou silou. Klinika, studený a tvrdý pohled v Dimitriových očích, nenarozený a nevinný život ve mně. Těhotná. Proboha, jak můžu být těhotná? Jsem dhampýrka a s nemohla jsem otěhotnět s jiným dhampýrem. To nás učili už od mala. Dhampýrka může otěhotnět jen s morojem. To byl důvod, proč bylo tolik svobodných matek, dhampýrek a tak málo strážkyň.
Všechen hněv a žal ze včerejška se vrátil. Převrátila jsem se na záda a zalapala po dechu. Všichni moji přátelé byli namačkáni v mojí a Dimitriovo ložnici. Lissa a Christian leželi na pohovce; Adrian, Sydney, Jill a Eddie byli všichni stočení do klubíček na matracích na zemi. Rozhlédla jsem se a hledala jsem jedinou osobu, kterou jsem v tom všem chtěla najít a zalapala jsem po dechu, když jsem ho neviděla. Po tom všem co se stalo včera, tu prostě nebyl. Opravdu se nestaral o mě a to nenarozené dítě, které ve mně roste? Moje emoce byli smíšené. První byl pocit zrady a trápení a druhý byl strach. Nechtěla jsem, aby mé dítě vyrůstalo bez otce. Moje dítě? Vážně jsem to řekla? Neměla jsem čas o tom přemýšlet, protože se otevřely dveře a dovnitř vešel Dimitri, následovaný mými rodiči.
Výraz v mámině tváři mě dohnal k slzám. Vypadala ustaraně a vystrašeně. To byl výraz, který jsem u Janine Hathaway nikdy neviděla a už bych to znovu vidět nechtěla. Všimla si, že jsem vzhůru a rozeběhla se ke mně.
"Rosemarie Hathaway! Už mě nikdy takhle neděs!" šeptala. Usmála jsem se, ale uvnitř jsem věděla, jak moc ji bolí mě takhle vidět. Když mě někdo oslovil celým mým jménem, bylo to jen když byla situace opravdu vážná.
"Ahoj mami," řekla jsem a vrhla se jí do náruče. Po tom všem jsem se cítila jako malá holka, která potřebuje útěchu od maminky. Nemohla jsem zastavit slzy, které mi stékaly po tvářích, ale máma mi je utírala.
"Neplač zlatíčko," řekla. "Bude to v pořádku."
Tím jsem si nebyla jistá. Rozhlédla jsem se kolem, uvědomila jsem si, že Dimitri a táta se vrátili ven, aby dali mně a mámě chvíli soukromí.
"Mami...já nevím, jestli bude všechno v pořádku....Dimitri mě nenávidí." Vzlykala jsem.
"Ššš drahoušku, to není pravda. Je jen naštvaný, já bych byla taky v jeho situaci. Mělo by být nemožné, abyste vy dva měli děti a on to ví. Rose, jak jsi otěhotněla?" zamračila se.
"Já...já nevím," odpověděla jsem. Najednou mnou projel vztek. Ona mi nevěří. Musela vycítit mou změnu nálady, protože uvolnila objetí a udělala několik kroků zpět.
"Mami, nepodvedla jsem ho! Jak si to můžeš myslet?" vykřikla jsem a vzpomněla si, že v místnosti jsou spící lidé. Všechny můj výbuch probudil. Z Lissy vyzařovala radost, že vidí, že jsem v pořádku. Prohlížela si mě a mě překvapilo vidět mou auru jejíma očima. Barvy temněly přímo před našima očima. Zamrkala jsem a přerušila spojení. Všichni ostatní šli ven a nechali tam semnou jen mámu a Lissu. Řekla bych, že Lissa se cítila navíc, tak jsem jí prostřednictvím pouta poslala zprávu.
Zůstaň. Nejsi navíc. Řekla jsem. V duchu protočila očima, věděla, že se snažím dostat z tohoto rozhovoru s mámou.
"Rose, já si nemyslím, žes ho podvedla, ale dobře víš, že by to mělo být nemožné. Co jiného si má Dimitri myslet?" zeptala se.
Měla jsem jí říct, že věřím, že existuje nějaké vysvětlení, ale místo toho jsem řekla: "Nezajímá mě, co si kurva myslíte, lidi! Pokud mi Dimitri nevěří natolik, aby věřil, že jsem ho nepodvedla, tak mě vůbec nezná. A zjevně ani ty." Její oči se rozšířily.
Otevřeli se dveře a v nich stál můj otec ve svém obvyklém obleku a se šperky.
"Janine! Říkal jsem ti, abys ji nerozčílila," řekl přísně a matka se začervenala.
"Abe, snažila jsem se," řekla mu.
"Lidi," zasáhla poprvé Lissa, "nejlepší bude, když Rose teď hned necháte. Včera měla hlavu plnou temnoty." V jejich tvářích se objevilo pochopení.
"Buď klidná kiz," řekl můj otec a láskyplně mě objal.
I přes pochmurnost situace jsem se usmála.
"Vždycky baba."
Můj vztah s rodiči vyrostl a vykvetl do něčeho speciálního. Ani v nejdivočejších snech jsem nečekala, že budu tak blízko svému otci, kterého jsem potkala až v osmnácti letech. Lissa měla pravdu, protože bych na mámu takhle neštěkala. Obě jsme nechaly všechnu bolest a zármutek v minulosti a utvořili si pouto matky a dcery o kterém jsem vždycky snila. Staly jsme se tak blízké, tak blízká jsem si byla s Olenou Belikovou.
Oba odešli a nechali mě osamotě s Lissou. Nastal čas na moje odpovědi. Sice jsem si vzpomněla na události, kterými to začalo, ale nepamatovala jsem si, co se stalo, když jsem utekla a mlátila do toho stromu. Lissa vycítila mou touhu se vše dozvědět, přisedla si ke mně na postel. Pocity, které z ní ke mně přicházely se mi nezamlouvali. Chystala se mi říct všechno a zdálo se, že to nebude dobré.





Bomba!!!! Vazne uzasny!! Co,nejrychleji dalsi !! ;)