DOMOV JE TAM, KDE JSI TY
18. kapitola
Originál ZDE
Poslední 3 dny byly ty nejhorší v mém životě! Každý den, hned po probuzení, jsem musela letět na záchod, kde jsem si mohla vyzvracet vnitřnosti. Dimitri se o mě začíná bát a nic co mu řeknu, nepomáhá. Noci byli stejně nepříjemné. Měla jsem noční můry a budila jsem se s křikem a mlátila kolem sebe. Dimitri tam vždy byl a houpal mě v náručí. Měl o mě strach. Zůstal by semnou celou noc vzhůru, protože když jsem měla ty sny, tak jsem nechtěla usnout. Adrian se nabídl, že by za mnou chodil do snů, ale odmítla jsem. Ale teď, po třech téměř probdělích nocích, uvažuju, že tu nabídku přijmu.
Moje nespavost si vybírá daň i na Lisse. To byla věc, kterou jsem na tom nesnášela nejvíc. Ona byla jediná, kromě Dimitrie, kdo skutečně pochopil, čím jsem si procházela každou noc. Christian a zbytek mých přátel, byli vyděšení. Lidé si mysleli, že jsem rozmrzelá, když jsem nespala, ale Lissa beze spánku, byla noční můrou každého. Lissa byla dokonalý anděl, který nikdy na nikoho nevyštěkl, tak jsme si to alespoň mysleli. V poslední době by odsekla i větru, kdyby mohla. Ani se jí nedivím, měla jsem stejný problém. Hans navrhl, že bych se měla držet dál od práce, než přijdeme na to, co semnou je.
(Pozn. překl.: Tady jsem kousek odstavce vynechala, protože fakt nevim, jak to převést do srozumitelný češtiny. Ale jde tam o to, že má Rose problém se studenty, kvůli tomu jak má nervy. Takže má přes den volno a Lissa taky.)
Bylo všeobecně známo, že máme znovu pouto. Občas jsem ji vzala sebou běhat, ale nebylo snadné ji dostat z domu. Věděla jsem, že lidé kolem mě mají jen obavy, ale když šel někdo kolem a zeptal se jak se mám, moje první reakce byla, že jsem je chtěla poslat do prdele.
"Rozo!" zavolal na mě Dimitri.
"Tady," odpověděla jsem.
Právě se vrátil domů ze směny. Dimitri se těžce poučil, že by neměl používat vodu po holení, když je kolem mě. "Vezmu tě k doktorovi, už jsem to domluvil," řekl a já si byla jistá, že mi čelist spadla až na zem.
"Cože jsi udělal? Žádala jsem tě, abys to nedělal. Nemyslíš, že kdybych tam chtěla jít, tak bych ti řekla? Sakra, domluvila bych si to sama!" řekla jsem a zhluboka se nadechla.
"Rose," promluvil ostře, jako bych byla pořád jeho studentka. Takhle mluvil, když chtěl, abych ho poslechla. "Půjdeš. Klidně tě tam odtáhnu, když budu muset."
Z nějakého podivného důvodu, mě výraz v jeho očích rozplakal. V tu chvíli jeho výraz změkl a vzal mě do náruče. Položila jsem mu tvář na hruď a víc se k němu přitiskla, když vzliky otřásali mým tělem. Vypustila jsem ven všechen ten stres, zadržovaný hněv a nedostatek spánku. Asi v tom byla i temnota éteru, ale na tom nezáleželo. Jediné, na čem mi v tu chvíli záleželo, byl Dimitri.
"Prosím, nezlob se," vzlykala jsem. "Mám jen strach. Co když je semnou něco špatně. Co mám dělat?"
"Rozo, budeš v pořádku. Máš mě. Máš Lissu a další přátele. Copak nevidíš jaký strach o vás obě všichni mají?" viděla jsem jeho obavy, ale nějaká tvrdohlavá část mě přesto k lékaři jít nechtěla.
"Nechci tam jít. Prosím, nenuť mě," řekla jsem přiškrceně.
"Půjdeš, Rose," řekl unaveným hlasem.
Povzdechla jsem si. Nebylo nic, co bych mu mohla říct, aby si to rozmyslel. Byl stejně tvrdohlavý jako já, když si něco usmyslel. Vyšla jsem z jeho objetí. Oblékla si džíny a tílko. Dimitri se na mě usmál, vzal mě za ruku a šli jsme.
10.6. další kapitola





oo ... tahle byla opravdu hezky přeložená
řekla bych že jsi ji skvěle napsala, ale to nemůžu
takže ... byla skvěle přeložená !!! a mrzí mě, že sem nechodí víc lidí ... musí ti to dát určitě spoustu práce to přeložit ..... :) jsem moc ráda že tuhle povídku překládáš je úžasná !!! a kdy sem přihodíš další ??