17. kapitola

3. června 2013 v 18:00 | Cassi |  Domov je tam, kde jsi ty

DOMOV JE TAM, KDE JSI TY

17. kapitola

Originál ZDE



Pohled Lissa:



Zasténala jsem a převalila se. Necítila jsem se moc dobře.

"Liss, co se děje?" zeptal se Christian.

"Není mi dobře," odpověděla jsem.

Měla jsem divný pocit v žaludku. Bylo mi špatně. Nevydržela jsem to, vylezla z postele a běžela na záchod. Když jsem tam doběhla, nemohla jsem zvracet. Zasténala jsem a svezla se na kolena k záchodu. Christian mi přišel pomoct.

"Co se děje, Lisso?" zeptal se.

Podvědomě jsem věděla, že za to nemůže, ale byla jsem rozmrzelá. Možná kvůli nevolnosti. Zírala jsem na něj. "Myslíš, že vím co se děje? Kdybych to věděla, tak s tím něco udělám, ne?" Zahlédla jsem záblesk bolesti v jeho očích, i když trval je vteřinku. Zamrkal a bylo to pryč. "Je mi to líto, Chrisi. Nevím, co je špatně a to mě děsí. Chce se mi zvracet, ale nemůžu. Bolí mě břicho, je mi blbě a nemůžu s tím nic dělat," řekla jsem upřímně.

"Možná to nejsi ty, kdo je nemocný," řekl. To mě vytočilo. Koneckonců jsem to já, komu je tu zle. Ale pak mi to došlo.

"Rose," řekla jsem ohromeně, že jsem na to nepřišla sama.

"Byla v poslední době nemocná?" zeptal se.

"Já...no, jo, byla," řekla jsem mu o tom, jak jí bylo včera špatně a myslela si, že je to kvůli strigojům. "Něco je s ní opravdu špatně, Chrisi. Když jsme se dostali do obchoďáku a byla přesvědčená, že jsou všichni v bezpečí, běžela na záchod a vyzvracela celý obsah svého žaludku."

"No, možná, že snědla něco špatného?" řekl a podle tónu hlasu, tomu sám věřil.

"Je toho víc," řekla jsem mu.

"Zavolám Dimitriovi a zjistím, co se děje."

"Ne," zastavila jsem ho. "Kdyby chtěli, abychom to věděli, zavolali by nám."



Pohled Rose:



To bylo směšné. Bylo mi špatně. Stejně jako včera. Nevolnost. Bylo to horší, než když jsem cítila strigoje. Můj žaludek mě vytrhl z mých úvah. Přitiskla jsem si ruku na ústa, slezla z Dimitrie a z postele a běžela jsem na záchod, kde jsem stejně jako včera zvracela. Podlomily se mi nohy, takže jsem si musela kleknout.

"Rozo? Co se děje?" zeptal se Dimitri, když mě chytil za paži.

Jako kdyby stiskl vypínač, vytrhla jsem se z jeho sevření, nové kolo nevolnosti bylo tady, nemohla jsem si pomoct. Když jsem skončila, podívala jsem se na Dimitrie.

"Změnil jsi vodu po holení?"

"Mojí...vodu po holení? Ne, je to pořád ta stejná. Tu co máš ráda."

"Voní jinak. To je to, z čeho je mi blbě," řekla jsem. V očích mu bleskla bolest. "Soudruhu, to není tvoje chyba. Prostě se necítím dobře," řekla jsem mu, cítila jsem potřebu zmírnit jeho vinu. Vypadal znepokojeně. "Hej, budu v pořádku." Pohladila jsem ho po tváři.

Upřímně řečeno, nebyla jsem si jistá, že budu v pořádku. Řekla jsem mu to, aby si nedělal starosti, jsem už prostě taková. Neměla jsem ráda, když lidé na kterých mi záleželo, měli starosti. Udělala bych cokoli, co bylo v mých silách, abych tomu zabránila. Po tom co se stalo včera v obchoďáku a dnes ráno, jsem si byla skoro jistá, že je důvod k obavám. Minulá noc byla hrozná. Nemohla jsem usnout, a když už se mi to podařilo, měla jsem noční můry. To byl důvod, proč jsem nechtěla budit Dimitrie mým zvracením, dobře jsem věděla, jak to funguje. Byl semnou, když jsem křičela nebo sebou házela ze spánku. Byl tu vždy s úsměvem a teplým objetím, kterým mě ujistil, že všechno bude v pořádku. Věděla jsem, že bez ohledu na to, co se mi teď děje, když se mnou budou Dimitri, Lissa a moji přátele, budu v pořádku.


7.6.2013 další kapitola
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tessinka Tessinka | 3. června 2013 v 18:14 | Reagovat

ooo ... boží !!!! vážně nádherná kapitola !!! po téhle nám musíš ddát co nejdříve další !!! po téhle kapitole neusnu !!! :D

2 Cassi Cassi | Web | 4. června 2013 v 16:01 | Reagovat

[1]: Ale usneš, další bude v pátek

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama