close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

9. kapitola

6. května 2013 v 18:00 | Cassi |  Domov je tam, kde jsi ty

DOMOV JE TAM, KDE JSI TY

9. kapitola

Originál ZDE



Po tomto rozhovoru s Masonem jsem se snažila dostat zpět do světa živých. Jen jsem nevěděla jak na to. Zavřela jsem oči a soustředila se. Soustředila jsem se na život a jak moc jsem ho chtěla. Soustředila jsem se na mé přátele. Nic z toho nefungovalo. Mason řekl jména některých lidí. Jak to bylo, Liso? Ne, Lissa a Mitri? Dimi? Dimitri. Lissa a Dimitri! Zaměřila jsem se na ně. Bylo to opravdu těžké. Nevzpomínala jsem si. Notak Rose, pomyslela jsem si. Dimitri, Dimitri, Dimitri, někde v mé mysli jsem věděla, že to jméno znám. Pokaždé, když jsem to jméno řekla mi srdce poskočilo v hrudi.

Zkoušela jsem to bůhví jak dlouho, ale nešlo to. Bez ohledu na to, jak moc jsem se snažila. A najednou to tam bylo! Dimitri! Byl to můj přítel. Muž, kterého jsem milovala. Jak jsem na něj mohla zapomenout? A Lissa, moje skoro sestra, se kterou jsem měla pouto, moje nejlepší kamarádka. Moje vzpomínky se hned vrátili. Už jsem věděla co musím udělat.

Cítila jsem, jak se vracím k životu, ale ať jsem se snažila sebevíc, nemohla jsem se probudit. Vnímala jsem všechno kolem sebe, ale prostě jsem nemohla nijak odpovědět. Moje tělo bylo nehybné. Nemohla jsem otevřít oči nebo pohnout prsty. Sakra, nemohla jsem pohnout ani prsty u nohou. Bylo to, jako bych byla uvězněna ve své vlastní mysli a mohla jen poslouchat své okolí. Poslouchat Lissu, která byla hysterická.

"Musí se probudit! Ona prostě musí! Bez ní nemám nic!" To nebyla tak docela pravda, ale nebyl žádný způsob jak bych jí to mohla říct. Ale Christian mohl.

"Liss, máš mě. Vždycky budeš mít mě." Řekl.

Uměla jsem si představit, jak jsou jeho ruce omotané kolem ní. Zbytek mých přátel tam byl taky. Dokonce i Adrian a Sydney. Někdo mě držel za ruku. Ty ruce bych poznala kdykoli. Dimitri. Mohla jsem prakticky cítit smutek, který z něj vyzařoval. Přála jsem si ho uklidnit, říct mu, že jsem v pořádku, že jsem tady a zůstanu tu, ale bylo to k ničemu. Po nějaké době jsem opět ztratila vědomí. Už jsem kolem sebe nic neslyšela, ani jsem necítila Dimitriovu ruku.



Pohled Adrian:



Smutek v místnosti byl téměř hmatatelný. Nikdo nepromluvil, kromě toho, že si přejí, aby se Rose probudila nebo aby uklidnili Lissu. Musím říct, že ji temnota nakonec dostihla. Vztekle hladila Rose po vlasech jako dítě. Její aura neměla obvyklé stabilní barvy. Stále tam planula zlatá barva, ale i jiné, temnější, podobně jako při koncentraci nebo při intenzivních emocích.

"Liss, přestaň. Už jsi použila příliš mnoho éteru. Máš v sobě temnotu." Řekl jsem jí.

Zírala.

"Neříkej mi, co mám dělat, Adriane!" zvolala.

Lissa se snažila Rose probudit, i když jsme to zkoušeli už předtím. Moje dumání bylo přerušeno výbuchem éteru v ní a její aura začala blikat.

"Klid sestřenko," řekl jsem konejšivě. Nakonec to vzdala a Christian ji musel chytit dřív než upadla.

"Adriane, proč se neprobouzí? Jak je to dlouho?" zeptala se při pohledu na mě.

"Už je to víc než 12 hodin." Odpověděl jsem.

Něco odpoutalo můj pohled od Lissy k Rose. Na druhý pohled jsem si uvědomil, že to byla Belikova aura. Dokázal mnohem líp udržet své emoce skryté než Lissa, ale viděl jsem je. Byly to barvy bolesti, touhy a smutku. Podíval jsem se na auru Rose a zalapal po dechu.

"Adriane?" To byla Sydney. "Co se děje?"

Musel jsem párkrát mrknout, než jsem odpověděl. "Vypadá to, že Rose a Lissa mají znovu pouto."

"Cože? Co tím myslíš?" Lissa zbystřila.

"Jak to víš?" ozval se Belikov.

"Vidím její auru a je stejná jako předtím, než se pouto přetrhlo." Řekl jsem při pohledu na oba.

"Musíme najít způsob, jak ji probudit." Řekl Christian.

Souhlasil jsem, ale nevěděl jsem jak.

"Proč ji nenavštívíš ve snu?" Řekla Sydney měkce při pohledu na ní. Byla vážná.

"Ty to myslíš vážně." Řekl jsem kategoricky.

"Samozřejmě, že ano. Adriane, musíš už nechat všechno, bolest a hněv, odejít. Ať se ti to líbí nebo ne, vždy bude Rose jednou z tvých nejlepších přátel. Tak proč to nezkusit, když to může pomoct?"

Uvědomil jsem si, že má pravdu. I když jsem se snažil chovat jako Rose, že mi to nevadí, jako bych se nestaral o to co dělá, vždycky jsem někde hluboko věděl, že se starám. Vždy bude jedna z mých nejlepších přátel. Rozhodl jsem se, půjdu za ní do snu a přivedu ji zpět. A ujistím se, že ví, jak moc mi na ní záleží. Chci hodit všechnu tu bolest za hlavu. Rád bych vrátil věci tam kde bývali, než byl Belikov přeměněn a než jsem ji požádal, aby mi dala šanci. Vím, že se nedá vše spravit hned, ale časem určitě ano.


PŘEDCHOZÍ DALŠÍ
10.5.2013 další kapitola
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám Home is where you are?

Líbí
Ujde to
Nelíbí

Komentáře

1 Tessinka Tessinka | 6. května 2013 v 18:39 | Reagovat

Nádhera !!! doufám že se Adrien dokáže spojit s Rose alespoň ve snu .. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama