8. kapitola

3. května 2013 v 18:00 | Cassi |  Domov je tam, kde jsi ty

DOMOV JE TAM, KDE JSI TY

8. kapitola

Originál ZDE



Pohled Rose:



Nebyla jsem si jistá, kde to jsem, ale byla to nádhera. Stromy se zlatými listy, vodní fontány s perlivou vodou a nejkrásnější motýli, jaké jsem kdy viděla. Slunce bylo jasné a ptáci šťastně štěbetali. Měla jsem na sobě bílé letní šaty a bosé nohy. Zarývala jsem prsty u nohou do měkké trávy a šťastně si povzdechla. Přesto, jak krásné bylo toto místo, jsem musela říct, že mi něco chybí. Ale nevěděla jsem co. Nebo kdo. Když se ozval hlas v mé hlavě:

"Rose?" Ten hlas mi byl povědomý.

"Mase?" zeptala jsem se v úžasu.

"Ano, Hathawayová, jeden a jediný." Řekl se svým osobitým úsměvem, který jsem na něm tak moc milovala. Ráda jsem Masona viděla, teď už bez pocitu viny v žaludku.

"Kde to jsem? Jsem mrtvá?" zeptala jsem se vrhajíc mu do náruče.

Usmál se a objal mě taky. "Ne, ale nemáš k tomu daleko. Teď ještě není tvůj čas, Rose. Máš ještě tolik co prožít. Budeš muset bojovat." Odpověděl.

"Tohle je místo mezi skutečným světem a světem mrtvých?" zeptala jsem se.

"Ano Rose a ty sem nepatříš." Řekl.

Podívala jsem se na něj a pocítila touhu v hrudi. Věděla jsem, že Masona nemiluju, protože mé srdce už patřilo někomu jinému, ale nemohla jsem si vzpomenout komu.

"Kéž bych tě mohla milovat."

Mason zavrtěl hlavou. Až pak mi došlo, že jsem své myšlenky řekla nahlas.

"Rose, pořád se obviňuješ? Nebyla to tvoje chyba. Já se rozhodl vrátit dovnitř. Krom toho vidím, jak tě dělá šťastnou."

Ucítila jsem v očích slzy, on? Opravdu jsem si chtěla vzpomenout, kdo mě dělal šťastnou. "Mase, sice to bylo tvoje rozhodnutí, že ses vrátil a zachránil mě, ale to proto, žes mě miloval. Jak já to vidím, tak to byla moje chyba."

Usmál se s grimasou. "Jo, je to tvoje vina, že jsi krásná. Zasmála jsem se a Mason se zatvářil vítězně. O to se snažil, rozesmát mě. "Musíš se vrátit, Rose," řekl. "Existuje mnoho lidí, kteří tě potřebují. Lissa i Dimitri se bojí, že tě ztratí."

"Lissa? Dimitri?"zeptala jsem se. "Nevím, kdo to je."

"Už jsi tu příliš dlouho. Potřebuju abys bojovala, Rose. Potřebují tě." Naléhal.

"Ale já nevím, proč bych měla bojovat za lidi, které si ani nepamatuju?" zeptala jsem se. Toto místo bylo tak krásné a já si nebyla jistá, zda odsud chci odejít.

"Jak tě znám, vím, že Rose Hathawayová se nevzdává. Dokonce i když se věci zdají nemožné." Řekl.

Na to jsem neměla žádnou vtipnou odpověď nebo komentář, protože hluboko v srdci jsem věděla, že má pravdu. Možná si vzpomenu, kdo jsou ti lidé, budu bojovat. Nejen proto, že chci být zase se svými přáteli, ale zatím jsem nechtěla umřít. Měla jsem v nitru takový pocit, že život Rose Hathawayové bude brzy velmi, velmi zajímavý. Usmála jsem se na Masona a všimla si v jeho očích, že poznal, že jsem se rozhodla. Věděl, že budu bojovat.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám Home is where you are?

Líbí
Ujde to
Nelíbí

Komentáře

1 Tessinka Tessinka | 5. května 2013 v 18:04 | Reagovat

Nádherné !!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama