11. kapitola

13. května 2013 v 18:00 | Cassi |  Domov je tam, kde jsi ty

DOMOV JE TAM, KDE JSI TY

11. kapitola

Originál ZDE



Pohled Dimitri:



Když nám Adrian řekl, že Rose někde uvnitř její mysli a nemůže se probudit, zlomilo mi to srdce. Vyděsilo mě to a ztratil jsem nad sebou kontrolu. Lissa mě musela nátlakem uklidnit. Od té doby kolem mě všichni chodili po špičkách a mě se to nelíbilo, ani trochu. Ovládal mě zvířecí instinkt, musel jsem ji chránit, byla to moje povinnost. Věděl jsem, že kdyby mě viděla Rose, tak by mě něčím praštila po hlavě, ale nemohl jsem si pomoct. Potom co jsem byl strigoj a prožil všechno to trápení, jediné co jsem chtěl bylo, být po jejím boku, tak se nedivte, že jsem ji chtěl chránit. Cítil jsem se, jako bych ji znovu ztrácel a nemohl s tím nic dělat. Když jsem vyjádřil své obavy před princeznou, řekla mi, cituji: "Jsi paranoidní a směšný." Trvala na svém, že dělám víc, než si myslím, když tu sedím a držím ji za ruku. Kdo by to řekl, že mě bude uklidňovat Lissa, která vyšilovala a brečela jak malé dítě, když se Rosin stav zhoršil. Za to jsem ji respektoval a obdivoval ještě víc.

Teď tu sedím sám v pokoji s Rozou a uvědomuji si, že má pravdu. Jill a Sydney mi řekli, že když jsem na chvíli odešel, její tep se značně zrychlil. Vlastně to bylo natolik alarmující, že se přišla podívat i doktorka Oledzká. Uklidnila se až když jsem si k ní znovu sednul a vzal ji za ruku. Cítil jsem se hloupě, že jsem podcenil vliv, který na ní mám. Byla to moje Roza. Vždy spolu budeme nějak propojeni.

Myšlenky o ní mi vyloudily úsměv na tváři. Pohladil jsem ji palcem po tváři.

"Lásko, musíš se probudit...Já....potřebuju tě, my všichni." To zoufalství v mém hlase mě překvapilo. Tohle jsem nikdy necítil, ale tak ne každý den je láska vašeho života uvězněná ve svojí mysli a nemůže se probudit. Nějaká zoufalá část mě doufala, že když ji políbím, tak se probudí jako v pohádce. Poslechl jsem nutkání a jemně přitiskl své rty na její. Bylo to sladké, i když nereagovala.

Neměl jsem tušení, jak dlouho jsem tam takhle seděl s hlavou opřenou o ruku, když jsem uslyšel ten nejkrásnější zvuk na světě.

"Soudruhu?" Její hlas byl chraplavý, ale na tom nezáleželo, byla vzhůru.

"Rozo? Rozo! Ty jsi vzhůru!" Vykřikl jsem a divoce a vášnivě ji políbil.

Přerušila polibek a jemně se usmála. "Opravdu jsem ti chyběla nebo ne?" vtipkovala. Kdyby jen věděla jaké to pro mě bylo, nikdy by o tom nežertovala.

"Vždycky má lásko." Řekl jsem a vstal.

"Dimitri, kam jdeš?" řekla s panikou v hlase.

"Jenom sem," odvětil jsem a podal jí sklenici vody, kterou vděčně přijala.

"Kde je Lissa?" zeptala se a ztuhla.

"Rozo?" zeptal jsem se. "Co se děje?"

Pohled, který jsem viděl, bych poznal kdykoli, byla s Lissou.

Zamrkala. "Jo? Oh, uhm, Lissa, vím, kde je."



Pohled Rose:



Vidět svět očima Lissy, pro mě bylo, jako vrátit se domů. Seděla na pohovce s Christianem. To co mě ale ohromilo, že mě Lissa vycítila v hlavě.

"Rose? Jsi to ty?"

"Liss? Ty mě cítíš?"

"Ano, je to divné."

"Ne, myslím, že to je důvod, proč mi Adrian řekl, že moje aura vypadá jinak. Pouto je teď oboustranné!"

Pak mě Dimitri přivedl zpět do reality. Celou tu dobu jsem cítila Lissino vzrušení z toho, že jsem vzhůru. Dimitri ovinul své silné paže okolo mě a já si položila hlavu na jeho hruď. Chystal se mě políbit, ale rychle jsem ho zastavila.

"Lissa je na cestě se. A teď je pouto obousměrné."


17.5.2013 další kapitola
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tessinka Tessinka | 14. května 2013 v 18:18 | Reagovat

Nádhera !!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama